U Divokých Koček - Epilog

Všichni smrtijedi se urychleně vzdálili a zanechali svůj půvabný plážový doprovod bez dozoru. K volejbalové partičce dívek se připojily přítelkyně mladého Skrka, Gabriela a Snapeova arabská tmavovláska May. Luciusovo místo na lehátku vystřídala Narcissa a také barová sestava se vyměnila. Lady Voldemort čile konverzovala se „smrtijedkou múzou“ Claris a Bellatrix úspěšně štěkala na Jessicu, ale každopádně se všechny vítězné dámy skvěle bavily. Na druhé straně světa, v zatažené Anglii, sedělo všech sedm smrtijedů a zamračeně hledělo do pohasínajícího krbu. Jen jejich velevážený Pán chyběl.

Voldemort zaraženě hleděl z okna a sledoval, jak mu svoboda vylétá oknem. Jeho žena si na něj vymyslela pěknou past. Jen jeden den v baru U Divokých koček a život se mu zhroutil jako domeček z karet. Žádný Potter, uječený skrček v domě a historka, které se budou všichni smrtijedi do smrti smrťoucí smát. Skvělé vyhlídky na život. Opravdu skvělé.

„Něco by mě, ale moc zajímalo,“ řekla Page směrem k Felicity. Všechny barmanky, včetně Jessicy hltaly každé její slovo.
„Ptejte se.“
„Proč jste od manžela ještě neodešla? Řekněte mi jeden důvod.“
„Je to úplně jednoduché. Chtěla jsem od něj odejít už několikrát, ale vždycky jsem si uvědomila jeden důvod, který přehlušil všechna proti. Je to důvod, který určitě všechny znáte,“ Všechny čtyři ženy na ni s očekáváním hleděly.
„Pořád ho miluju.“